o trenérovi

Pohybu a sportům se věnuji od mala. Začátky a výběr pohybových disciplín byly náhodné a chvíli trvalo, než jsem se ustálil, jak už to tak bývá. Když pominu míčové hry, míčkové hry a šachy, tak mé první kontaktní cvičení bylo judo. U juda jsem však moc dlouho nevydržel, nepřilnul jsem k němu a možná mi to ani moc nešlo. O něco málo později jsem se dostal k historickému šermu z husitského období. Tomuto „sportu“ jsem se věnoval celkem 9 let. Jezdil jsem na bitvy, dělal scéniku a učil se zápasům na zemi. Schován za mečem a někdy i ve zbroji jsem se cítil v životě nejjistěji, jak jsem se do té chvíle cítil. Máchání mečem mi pomohlo nabrat svalovou hmotu a přestal jsem se stávat otloukánkem. V návaznosti na to jsem si našel vzor v mravním kodexu rytíře, tedy být statečný, dodržovat sliby, být věrný, štědrý, mít šlechetné myšlenky nebo činy, mít lásku k bližním. Souběžně s šermem jsem se v průběhu let začal věnovat Vovinamu, posilování a běhu. Byl jsem tehdy mnohem mladší a na cvičení jsem měl dost času, takže jsem se toho snažil využívat. A mému pomačkanému, tehdy chlapeckému egu, to dělalo moc dobře.

Můj cíl se začal transformovat. Zjistil jsem, že nechci získat veliké svaly a ukrutnou sílu, ale že chci naučit tělo všestrannému a praktickému pohybu.

Chtěl jsem mít posílené tělo rovnoměrně, aby pracovalo efektivně a akurátně ve svých naturálních mezích. S tím mi pomohl právě Vovinam. Je to všestranné bojové umění, které pracuje nejen s celým tělem, ale i s nastavením mysli. Vovinam, prostřednictvím mého někdejšího trenéra, mi pomáhalo formovat moje uvažování a přemýšlet i mimo tělocvičnu. Učilo mne pokoře, respektu a disciplíně, čímž jsem krásně navazoval na mé předchozí vzory.

Na začátku jsem dostal od trenéra otázku:

„proč se chci učit bojovému umění?“

Jako teenager, který si od dětství zakoušel šikanu a život mu přihrával na cestu nejednou trnité klacky, tak má odpověď byla zřejmá: „chci se naučit bránit“. Až později jsem pochopil, že bojové umění je o mnohem vyšších cílech, než se jenom umět bránit. Cvičení se stalo mojí meditací, pomáhalo mi s koncentrací, přemýšlením a díky pohybu jsem si odpočinul od běžných povinností.

Nezůstal jsem však jen u Vovinamu. Součástí mé životní filozofie je, že člověk se učí celý život a snažím se tomu jít stále naproti. Běhal jsem trailové překážkové závody, zkoušel kick-box, wing-chun, cvičil jógu, věnoval se masážím, cvičení s vlastní váhou i fitness. Když to shrnu, tak se věnuji aktivně cvičení a pohybu 20 let. Vovinamu se věnuji posledních 15 let a rok 2024 byl zlomový, protože se mi podařilo stát se oficiálně prvním členem Integral Vovinam World Federation.

Aktuální vize a cíle jsou takové, že chci vytvořit komunitu lidí, se kterými se společně budeme učit a posouvat v tomto bojovém umění a budeme reprezentovat ČR i v zahraničí na mezinárodních turnajích. Snažím se tvořit respektující zázemí pro všechny a v první řadě pro ty, kteří napoprvé přijdou s motivací, že se chtějí naučit umět bránit.